Genderová korektnost už dorazila nejen do slabikářů, ale taky do časopisů pro předškolní děti. Odebíráme jeden pro děti od jednoho roku do tří let, který odebíral už i muž, a tak sjíždíme zároveň čísla z roku 2018 a 1990.
Porovnávat tyhle dva vzorky je docela sranda. V historkách ze života medvědí rodinky před třiceti lety je v kuchyni vždy matka, zatímco otec čte noviny, jezdí na kole nebo jde s medvídětem na procházku.
Výměna rolí
Teď má medvědice do kuchyně zákaz vstupu, maximálně tam může sedět a jíst palačinky, které nasmažil její manžel. Ten peče i třešňové koláče a prohání se po domě s mopem a vysavačem.
Uklízet medvědí matka samozřejmě taky nesmí, přečetla už dost knih u krbu, zatímco dítě maluje, prochází se s ním, někdy jezdí na koni nebo odpočívá na zahradě. Dokonce i krmení malých miminek mlékem má na starosti otec.
Jestli to je či není správně, ponechám na vás. Mnohem víc mě zaujalo něco jiného.
Jedna věc se totiž nezměnila za třicet let vůbec: scénky ze zahrady. Rodiče jsou schopni na své zahrádce maximálně posekat trávu. Zeleninu, ovoce a slepice mají babička a dědeček.
Je to tak i v mnoha dalších pohádkách. Zahradničí vždy prarodiče. Pojďme tohle klišé zbořit!!! I s malými dětmi to jde. V rámci možností. 🙂
Moje pokusy
Docela dobře mi to šlo s prvním úplně malým miminkem, i když nebylo zrovna nejklidnější na světě. Šátek, závěsná kolíbka a spánek přes den byli mí věrní spojenci. Třeba zalévat s miminem v šátku – pohoda.
Obě moje děti se však dost rychle rozhýbaly a vydaly se objevovat svět. K tomu mají stejný názor na denní siesty: spát přes den po druhých narozeninách je ztráta času.
[box background=#b0eb96]
Dítě
Mládě člověka domácího (sám sebe někdy pyšně nazývá člověkem moudrým). V nejranějším stadiu vypadá docela neškodně, ale v dalších fázích vývoje se z něj může stát velice nevyzpytatelný nespecializovaný škůdce.
Hostitelské rostliny: Většina kulturních rostlin i plevelů. Mimořádně ohroženo bývá vše, co má výrazné květy a plody, případně barevné listy. Kopřivy a bodláky téměř nebývají napadány.
Ochrana:
Nepřímá: edukační (pokusit se s nimi domluvit), použití atraktivních rostlin a prvků, které odpoutají pozornost, mírné zaplevelení snižuje škodlivost.
Přímá: Na ohrožených plochách chránit náchylné plodiny. Biologická či chemická ochrana je zcela nevhodná.
[/box]
Děti – škůdci nebo pomocníci?
Tehdy to začalo být zajímavé. Moje zahradní ambice totiž rostly, ale ty malé potvůrky mi v tom stále úspěšněji bránily. Chtěly se vším pomáhat, pohybovaly se snad rychostí světla a měly oči, ruce a nohy úplně všude.
Dětská zvídavost je něco úžasného. Jenže pro matku, která je má většinu času sama na starost, to může být velká zkouška. Musela jsem hledat cesty, jak všechno dělat s nimi a přitom se nezbláznit a pořád je neokřikovat.
Ta svatá trpělivost, které jsem ještě před narozením druhého děťátka měla na rozdávání, mě najednou záhadně opustila. Brzy bylo jasné, že nejsem zenový mistr a má nejčastější slova byla: „Ne ne ne, tam nesahej, tohle netrhej, nelez po tom…“
A dítě samozřejmě slyší: „Sahej, trhej, lez…“ a přitom si pobrukuje „Ne ne ne.“
Nedalo se nic dělat, musela jsem opět přestat bojovat a nechat je, aby mi oba pomohli.
Mé osobní desatero, jak (aspoň trochu) zahradničit s dětmi
- Verun, vykašli se na dokonalost a slev ze svých nároků… 🙂
Velké plány rozesmějí nejen Boha, ale taky děti. Platí to pro jakoukoliv činnost s malými dětmi, ať už se jedná o úklid, vaření či „práci“ na zahradě. Čím menší ambice mám, tím větší je radost z toho, co se povede.
- Pamatuj, že nejdůležitější je, aby nám spolu bylo dobře.
Vytrhané sazenice zelí, orvaná růže, pošlapaný salát… ale je z toho tak krásná kytka pro maminku. Přece se nemůžu na to dítě naštvat za to, že na mě myslelo. Navíc, pokud budu hnusná, akorát mu tím veškeré zahradní aktivity zprotivím.
- Nevzdávej se a vysvětluj do úmoru.
Kam chodit a kam ne – docela pomohlo udělat z toho hru, vysypat cestičky třeba slámou a učit je, že se chodí jen po slámě.
Co trhat můžou a co potřebuje ještě růst – mají na starosti růže, denivky, jetel, kopretiny, maliny, rybíz, hrách. Na tom se většinou vyřádí a zbytek zahrady je relativně v klidu.
Netrhat, ale opatrně hladit – horší to bylo s trháním nezralé zeleniny a ovoce. Nedokážu spočítat, kolik malých zelených rajčat jsem musela oplakat…:) Ale nakonec se i to povedlo a ještě se naučili barvy. Když jsem pak přinesla domů renklódy, nechtěli je jíst, že prý nejsou zralé.
- Vyhraď prostor jen a jen pro ně na hraní.
Písek, budku, domeček, bunkr, baby friendly strom, letní minikuchyňka ze starého vědra otočeného vzhůru nohama, malý bazének…
Když si spolu hrají, lze se chviličku soustředit na něco jiného a občas od sebe „pouze“ odtrhávat řvoucí bojovníky.
- Vyhraď prostor jen pro ně na zahradničení.
Vlastní záhonek, truhlík, květináč.
Minulý rok dostali poprvé k narozeninám každý půlku dubového sudu a udělali si v nich vlastní zahrádky. Dala jsem jim na výběr z rostlin, které snadno a rychle vzchází (např. hrách, slunečnice, aksamitník, heřmánek). Sami si je vyseli, občas zalili a radostně sklízeli.
- Zapoj je tam, kde to aspoň trochu jde.
To souvisí s předchozími body. Mohou vysévat semena do misek nebo přímo do půdy, sbírat šneky, natrhat kytku do vázy, listy a květy na salát, koření do polévky, pomáhat s vařením (otrhat listy z ředkviček, oloupat česnek, krájet zeleninu).
Můžete je nechat zalévat, pokud máte odvahu. Zalévání milují, ale já se na to nemůžu dívat, protože vody není nazbyt a většinou zalévám v 10 večer, když spí. Nejsem ranní ptáče. Občas jim dám kyblík vody a hrnečky nebo minikonvičky s co nejmenším objemem.
- NIKDY v jejich přítomnosti nejednoť výsevy a nevylamuj zálistky u rajčat!
I když jsou otočení zády a zdá se, že se plně soustředí na kopání díry nebo na vaření bahenní polívky, nenechte se zmást. Oni vidí všechno! 😀
Navíc jsou mistři telepatie, takže radši na to ani nemyslet.
- Chraň mladé a zranitelné rostliny.
Před těmi nejmenšími, kolem 1 roku, ale i staršími, kteří si ne vždy dají říct, je někdy lepší použít bariérovou ochranu a dočasně oplotit choulostivé záhony a nádoby. Oplotit dítě se mi neosvědčilo, ale některé se možná nechají. Předpěstovaná sadba taky musí být dostatečně vysoko.
- Pracuj s ženskou cykličností.
Můj děda, skvělý zahradník, sledoval lunární cykly a podle toho zahradničil. Měl skvělé výsledky. Pierrova babička taky. Hodně zdejších starousedlíků mi říká, když se mi něco nepovede, že byla špatná fáze měsíce.
Ale zatím vůbec nezvládám plánovat činnosti podle luny. Jsem ráda za každou chvilku, kterou si ulovím a nekontroluju v kalendáři, jestli se zrovna můžu hrabat v hlíně.
Jednu věc jsem se ale naučila a doporučuju ji všemi deseti! Respektovat svůj vlastní cyklus. Pomohlo mi to pochopit sama sebe. Být k sobě laskavější a díky tomu být laskavější i k celé rodině.
Vím, kdy má cenu spolu něco podnikat a kdy je lepší se na všechno raději vykašlat. (A říct ostatním, ať po mně z dálky hodí čokoládou a utečou, jak trefně napsala tahle neuvěřitelná žena, která vzdělává doma čtyři děti.)
- Nauč se říct o pomoc třetí osobě a nesnaž se vše zvládnout sama.
Popros babičky o hlídání, na muže deleguj těžkou práci a podobně. Tohle pro mě je snad největší výzva.
Nejradši bych všechno dělala sama, aby to bylo rychleji, přesně podle mých představ a nemusela jsem nikomu nic vysvětlovat. Asi nemusím nikomu vysvětlovat, že mi to strašně dlouho trvá a nic není podle mých představ.
Na druhou stranu mám naučené, že ostatní svými požadavky obtěžuju a otravuju.
Pomohlo mi zjištění, že požádat o pomoc není obtěžování. Druhému tím vlastně nepřímo říkám, že je inteligentní, má víc zkušeností a je schopnější než já. Cítí se užitečný a potřebný. Tak proč mu to občas nedopřát. (Pokud to tedy nezajde do opačného extrému, jako je využívání a vysávání ostatních.)
A ještě důležité jedenácté přikázání
- Věz, že bude líp! 🙂
Vím. Povyrostou a přijdou zas jiné výzvy. Teď už mi tolik nevadí, že naše zahrada pořád vypadá stejně hrozně a já jsem se za tři roky skoro nepohnula z místa. No… někdy mě to štve fakt hodně, ale věřím, že můj čas ještě přijde.
Za ty tři roky sice nebylo tolik času na velké změny, ale byla spousta času na pozorování zahrady a okolí. Díky dětem teď vím, že některé mé nápady nebyly vůbec dobré a jsem ráda, že nedošlo k jejich realizaci.
Sladká odměna
Přes všechny tyhle komplikace je úžasné zahradničit s dětmi! Budou milovat rostliny a zvířata. Budou s vámi nadšeně pozorovat žížaly a zlatohlávky. Budou vědět, jak vzniká jídlo. Poznají jedlé, léčivé i toxické rostliny. Budou hrdí, že něco vypěstovali. Budou moc rádi jíst ovoce a zeleninu (aspoň některou). A připraví vám skvělý salát.
Jak to jde vám? Máte své osvědčené vychytávky? Podělte se!