Jak vytvořit oázu pro včely?
Často slyšíme, že včel ubývá. Z mnoha důvodů. Situace je vážná. Každý z nás s tím ale může něco dělat. Někdy stačí opravdu maličkosti.
Velká rodina
Na světě žije zhruba 20 000 druhů včel (nadčeleď Apoidea). V Evropě 2000 druhů. Ve Francii 1000 druhů. V České republice a na Slovensku žje kolem 650 druhů.
Včela medonosná (Apis mellifera), kterou člověk částečně domestikoval, je pouze jeden druh.
Špetka entomologie
Včely jsou velmi různorodá skupina. Největší dřevodělka (Xylocopa) měří 3 cm, zatímco nejmenší Nomioides okolo 3 mm. Každý druh má jedinečné ústní ústrojí, jinak sbírá pyl a specializuje se na jiné rostliny.
Drtivá většina včel žije samotářsky. Některé hnízdí ve skupinách (tzv. komunální druhy). Některé jsou subsociální, to znamená, že po určitou dobu se starají o vlastní larvy.
Jen několik druhů je eusociálních. Tvoří kolonie, někdy se jim říká také superorganismy. Tyto včely mají kasty (královskou a sterilní), žijí v jednom hnízdě a společně se starají o potomstvo.
Proč bychom si měli včely hýčkat?
[box background=#8c8cfa]“Kdyby ze světa zmizely včely, lidé je přežijí jen o čtyři roky.“[/box]
Tento výrok se často připisuje Albertu Einsteinovi, ale ve skutečnosti je prý autorem neznámý včelař.
Když se mluví o vymírání včel a nutnosti je zachránit, často se tím myslí právě včela medonosná, její poddruhy a kříženci.
[box background=#8c8cfa]Svět ale potřebuje rozmanitost. Aby ekosystémy fungovaly tak, jak mají, je důležité chránit a podporovat všechny druhy včel.[/box]
Pokud by zmizela pouze včela medonosná, pro přírodu by to neznamenalo žádnou katastrofu. Je to jen jeden z dvaceti tisíc druhů a je výjimečný, ale nahraditelný.
Pro člověka by to byla výzva, ale také by si poradil. V Americe a v Austrálii žili lidé bez společenských včel rodu Apis až do 17.století, kdy je přivezli kolonizátoři.
Fatální rána by to ovšem byla pro intenzivní zemědělství, které se paradoxně i ke včele medonosné často chová macešsky.
A co včelám vlastně vadí?
Je toho hodně. Nejvíc pesticidy, monokultury, zástavba, paraziti a choroby.
Včely mají úžasnou schopnost se přizpůsobit a samy se vypořádat s chorobami i s pesticidy. Ale potřebují na to čas, kterého se jim momentálně nedostává, protože nové pesticidy se vyvíjejí moc rychle. Neurotoxické neonikotinoidy jsou pro včely až desettisíckrát toxičtější než slavné DDT. Další velký problém je tzv. koktejlový efekt.
Kleštíci (Varroa) nepohrdnou ani divokými druhy včel a tak dochází i k mezidruhovému šíření nemocí, které kleštík přenáší.
Dál je to nedostatek potravy (květů), nedostatek vhodných úkrytů a míst k hnízdění. Nedostatek biokoridorů – kvůli infrastruktuře se k sobě ani nedostanou a nemohou se rozmnožit.
Jak jim všem pomoct?
- Preferovat jídlo a rostliny vypěstované s respektem k přírodě
Záměrně nepíšu bio. Zelená nálepka je skvělá z marketingového hlediska. Ale značka bio ještě neznamená bez pesticidů, i když se tak často prezentuje. Není to ani záruka správné péče o půdu a bezobratlé.
Znám zemědělce v ekologickém režimu, kteří jsou pro mě velkým vzorem. A pak ty, kteří dělají velmi neekologické věci, které ovšem legislativa povoluje.
Taky farmáře v konvenčním režimu, kteří pracují v souladu s přírodou, chemicky neošetřují vůbec, ale na bio certifikát nemají finance nebo do tohoto systému nechtějí investovat z principu.
Co s tím?
Hledejme si sami informace. Nejlepší je znát své farmáře. Zajímat se o to, jak hospodaří. Diskutovat a pěstovat s nimi vztahy. Zákazníci mají velkou moc.
- Nepoužívat pesticidy na vlastních zahradách.
Podle nedávných průzkumů se 10% všech pesticidů spotřebovaných ve Francii použilo na soukromé zahrady. To je zatraceně hodně. Kolik to asi bude v ČR?
- Nechat na zahradě místo pro divočinu
Rozcuchané živé ploty a meze poskytují útočiště čmelákům, kteří rádi hnízdí v opuštěných myších dírách. Za mrtvé dřevo na zahradě vám budou líbat ruce nejen včely, ale i mnoho dalších hmyzích kamarádů.
- Budovat vlhké zóny
Kaluže, jezírka a bažiny jsou rezervoáry biodiverzity. Ideální je, mají-li průměr minimálně 3 metry. Vytvořte k vodě přístup (kmeny, kameny), aby včely mohly pít a neutopily se.
Nebojte se komárů. Pokud je voda „živá“, o larvy komárů se rychle postarají predátoři. Naopak, když je teplo a vše kolem vydesinfikované, stihnout se rychle rozmnožit i v zapomenutém hrnku s vodou.
- Správně sekat trávu
Nejkritičtější doba pro včely je brzké jaro, takže budou vděčné, pokud jim hned neposekáte první zdroje pylu a nektaru, které se v trávníku objeví.
Stojí za to vykašlat se na dnešní nesmyslný ideál golfového hřiště do každé zahrady, nezbrojit proti každé pampelišce a sekat alespoň na 6-8 cm. Čím je trávník vyšší, tím pomaleji roste a lépe odolává suchu.
Trávník nemusí být pouze jednolitá a na stejnou délku zastřižená plocha. Děti i hmyz milují vysekané mozaiky, labyrinty a pásy. Skvělý nápad je udělat z části trávníku květnatou louku.
Pozor na práci se sekačkou. Sekejte vždy od středu směrem ke krajům. Lidé často sekají trávu od obvodu pozemku do středu. Všechen hmyz zběsile utíká doprostřed trávníku, takže posekání posledního ostrůvku je doslova masakr motorovou (či elektrickou) sekačkou.
- Pěstovat ty správné rostliny.
Plnokvěté růže, hortenzie a pelargonie nemají pro včely žádný význam. Perovskie je pro včely sice atraktivní, ale její pyl není stravitelný pro larvy. Tyto rostliny by měly být v menšině.
Naopak přednost dávejme místním botanickým druhům a starým krajovým odrůdám. Opět platí, čím větší diverzita, tím lépe. Nevytvářet monokultury, ale rozmanitá společenstva s různou dobou kvetení a různými formami květu. Vybírat pro včely zajímavé dřeviny.
- Hmyzí hotely – další kolektivizace?
Kupovat nebo budovat velké hotely pro hmyz, které jsou dnes v módě, není úplně nejlepší nápad. Čím větší kolektiv, tím více se mezi nimi šíří nemoci. Navíc ne všechny včely se rády druží.
Lepší je stavět malé hmyzí chatky. Malá hnízdečka a skrýše roztroušené různě po zahradě přinesou mnohem více užitku.
- Chovat včely s mírou
Úl do každé zahrádky, úly do měst na každou střechu či balkon… Už jste tyhle výzvy taky slyšeli? A slyšeli jste o převčelení?
Život ve společenství má mnoho výhod (efektivní dělba práce, obrana před predátory, propracovaná architektura hnízd a jejich termoregulace), takže eusociální druhy získaly převahu a často vytěsňují soliterní druhy do méně výhodných lokalit. Tento způsob života má ale také nevýhody. Kolonie, které přežívají více let na jednom místě, se mnohem hůř zbavují parazitů a chorob.
Už 3,1 včelstva na km2 jsou velká konkurence pro divoké opylovače.
Ve městech se včelstva neuživí, kytky na ulicích a balkonech nestačí. Úly v centru Paříže prý produkují 80 kg medu. Ale velmi nekvalitního medu. Musí být i v sezoně dokrmované cukrem, protože v Paříži opravdu není dost stromů a květin.
Dobrá zpráva je, že pokud podporujeme včelu medonosnou, podporujeme i ostatní druhy včel.
I lidmi šlechtěná včela medonosná je původně divoká. Když se roj odtrhne od člověka a zabydlí se v dutinách stromů jako kdysi, vzhled včel se mění. Zmenší se a ztmavnou. Podobně jako se zelí a brokolice bez udržovacího šlechtění opět promění v obyčejnou brukev zelnou.
Není pravda, že včela medonosná bez člověka nepřežije. Divoce žijící včelstva v Evropě stále jsou, viděla jsem je na vlastní oči.
Profesionální intenzivní včelařství je však neoddělitelně spjato s intenzivním zemědělstvím. Když se včely převážejí k sadům a polím v plném květu a mají po celou sezonu dost potravy poskytované člověkem, díky věrnosti květu se divoké druhy mohou uživit na ostatních rostlinách.
Důležité je, aby to tak bylo opravdu po celou sezonu a to není úplně jednoduché zajistit. Problém nastává v obdobích, kdy je potravy méně a obrovské množství včel z úlů se najednou začne pídit po alternativních zdrojích.
My, co včelaříme amatérsky, bychom měli mít na paměti, že naše včely jsou konkurencí včelám divokým a snažit se jim to co nejvíce vykompenzovat. Být i zahradníky. Poskytnout co největší hojnost našim včelám i jejich divokým příbuzným.
Jak?
Hrát si se stromy a keři. V okolí včelstev sázet medonosné a na pyl bohaté dřeviny, do spodních pater trvalky a letničky. Aby toho pořád dost kvetlo. Velké neovocné stromy mají tu výhodu, že nejsou nijak ošetřovány přípravky na ochranu rostlin, narozdíl od polí a sadů. Takže je to pro včely bezpečnější a med je zdravější.
Dvě nejlepší rostliny pro včely
Ostružiník
Bohatý zdroj nektaru a ideální rostlina do mezí. Jestli máte velký pozemek a můžete si dovolit pořádný živý plot, nezapomeňte na divoké ostružiníky.
Velmi zajímavá je také metoda sázení ovocných dřevin do hnízd z ostružiníků. Mladý stromek je chráněn trnitou bariérou a armádou užitečných živočichů, kteří na ostružiníku žijí.
Plody jsou chuťově mnohem lepší a sladší než zahradní kultivary (alespoň ty, které jsem dosud ochutnala).
Břečťan
Skvělý zdroj potravy na podzim, kdy už skoro nic nekvete. Les plný břečťanu je včelí ráj.
Podle Fréderica Vyghena, entomologa a ekologa, břečťan není nepřítel stromů, ale indikátor jejich zdraví. Pokud je strom zdravý, břečťan se pne jen po kmeni a nikdy neleze na větve. Pokud je i na větvích, znamená to, že jsou nemocné a usychající.
Divoké včely jako venkovní mazlíčci
Samotářské včely jsou velmi plaché a mírumilovné. Sociální hmyz je mnohem agresivnější. Může si to dovolit. Je jich mnoho, na jednotlivcích nezáleží.
U včely medonosné se vyvinula zajímavá obranná strategie. Jak známo, pokud včela někoho píchne, s žihadlem si vytrhne i kus vnitřností z těla a umírá. Její tělo začne uvolňovat feromony, které stimulují ostatní včely, aby také bodaly. Pokud vás tedy píchne včela poblíž úlu, utíkejte!
Samotářky se do boje nechtějí pouštět, protože mají jen sebe. Samečci většinou umírají brzy po páření a samičky potřebují zajistit potomstvo.
Takže tyhle včely lze pozorovat z bezprostřední blízkosti u jejich hnízda. Brát bez obav do ruky, když se zamotají do záclony nebo pohladit na květině, pokud se nechají. Mám to vyzkoušeno, opravdu jsou moc hodné. I ty obrovské černočerné drvodělky.
Zdroje:
Bernard Bertrand: Aider les abeilles sans les affaiblir (Přednáška, 2018)
Fréderic Vyghen: Les abeilles sauvages (Přednáška, 2019)
ARTHROPOLOGIA & métropole de Lyon: Les abeilles, préserver la biodiversité dans la métropole de Lyon
ARTHROPOLOGIA: Suivi participatif des abeilles – Livret d’identification abeilles sauvages
Nikola Pulková: Sociální hmyz a jeho význam, bakalářská práce, 2012