Maminka a tatínek mají dva syny. Jeden je beznadějný pesimista, druhý nesnesitelný optimista. Oba jim už lezou na nervy a tak se rozhodnou, že se je pokusí o Vánocích vyléčit.
Pesimistickému synkovi nakoupí tolik hraček, že se skoro nevejdou do jeho pokoje. Optimistovi tam složí hromadu hnoje. Po slavnostní večeři pošlou děti do pokojíčků a napjatě čekají, jak zareagují.
Pesimista sedí na hromadě hraček a brečí.
„Proč pláčeš? Ty nemáš radost, že ti Ježíšek přinesl tolik dárků?“
„Je to hrozné! Tolik hraček… Vždyť ani nebudu mít čas si se vším hrát. Pořád to budu muset uklízet, utírat z toho prach… Navíc je všechno na baterky, které se budou muset každou chvíli vyměňovat, pak se to rozbije…“
Rodiče se shodnou, že je synek beznadějný případ a jdou se podívat na druhého. Tomu září oči, skáče v hnoji radostí, přehrabuje se v něm a směje se od ucha k uchu.
„Zbláznil ses? Dostal jsi k Vánocům hnůj a máš z toho takovou radost?!“
Chlapec se vynoří z hromady a nadšeně křičí:
„Tady někde musí být poník!!!“
Tak. Jste pesimista nebo optimista?
Já asi obojí! Z plastových hraček na baterky mám depresi. Ale k narozeninám jsem dostala 300 kg nádherného, kvalitního a zkompostovaného koňského hnoje a jsem šťastná i bez poníka. Ale oslíka bych chtěla…
