Co dělat s jílovitou půdou?

Máte na své zahradě co do činění s jílovitou těžkou půdou? Mám jeden tip, jak si s ní užít spoustu legrace a kreativně se vyřádit.

My máme zahradu plnou jílu. Ten jíl je plný žížal, ale taky pýru, svlačce a pryskyřníku plazivého. Málokterá zelenina je s takovou půdou spokojená. Je to trošku výzva a nedávno jsem se smála, že bych se možná měla vykašlat na zahradničení a začít těžit keramickou hlínu.

Chvíli jsem se smála. A pak mě ten smích přešel.

Protože mi došlo, jaký je to úžasný nápad! 😀

Posbírali jsme suché hroudy, tvrdé jako kámen a nalili k nim trochu vody. Jíl se pěkně napil, tak akorát, aby z něj šla udělat koule a držela pohromadě. Mohli jsme se pustit do práce. Malé i velké děti milují bahno, takže jsme byli všichni nadšení.

Původní záměr byl vyrábět javorové vážky, vzhledem k tomu, že zrovna bylo období zrání javorových křídlatých nažek, které nám neustále přistávaly ve vlasech. No, nechali jsme se unést a trochu se to zvrhlo…

Zjistili jsme, že velmi jednoduše si můžeme vyrobit hliněné korále nebo rozmarýnového krále.

Javorové vážky a ozdoby do květináčů, aby papriky měly radost.

Taky, že kouli jde během chvilky proměnit v nádobí na zahradní vaření.

Zbytek hlíny jsme naředili vodou a výrobu keramiky vystřídala malba blátem po papíře i po těle. Když bylo po všem, měla jsem chuť strčit děti rovnou do pračky. Ale nakonec stačila zahradní hadice a malý bazének. Léto je skvělé období, špinavému oblečení se jde vyhnout tak, že děti tvoří prostě bez něj.

Na druhý den jsme si mohli se sluncem vysušenými výrobky konečně hrát. Alenka navlékala korále, Sébastien uvařil v hrnečku rozmarýnového krále a já nastražila na Pierra vážku.

 

Malý výlet do doby kamenné

Pamatujete si ještě, co nám vyprávěli o Věstonické Venuši a dalších pravěkých soškách tohoto typu? Častá je představa, že pravěký umělec (rozuměj muž), uplácal z hlíny či vydlabal z kosti ideál tehdejší ženské krásy. Eduard Štorch v Lovcích mamutů zase líčí příběh, jak muž po tragické ztrátě své ženy vyrobí sošku, aby na ni měl památku.

Zdálo se mi divné, že právě tohle by byl pravěký ideál krásy a vysvětlení, že byl stále hlad a tak snili o pořádných tvarech mě nějak neuspokojovalo.

I to, že si pravěký muž potřebuje zvěčnit svou mrtvou ženu, je spíš naše projekce. Jsem si docela jistá, že kdysi to vůbec nepotřebovali.

Magický význam

Podle současných poznatků venuše nebyly pravěkou obdobou modelek ani nešlo o zobrazení nějaké konkrétní ženy. Jejich úkolem nebylo ani podporovat ženskou plodnost. S lidskou plodností tehdy neměli žádný problém. I když rituálů spojených s plodností je hodně, spíš se tím myslí plodnost a hojnost celé přírody a žena je jejím zosobněním.

Mnohem důležitější bylo ochránit budoucí matku během těhotenství a zajistit dobrý porod a narození zdravého dítěte. A k tomu pravděpodobně sloužily. Byly to tedy magické amulety těhotných žen a zároveň obecně symboly ženství, plodnosti a mateřství. S tím souvisí i fakt, že nejlepšími mágy byly původně ženy, kněžky, věštkyně, později keltské druidky, matky rodů.*

Mi tohle vysvětlení připadá mnohem moudřejší. Co si myslíte vy?

Tip nejen pro samodruhé ženy

Pokud čekáte dítě nebo se na něj připravujete, pravděpodobně si taky přejete krásné těhotenství, dobrý porod a zdravé dítě. Možná, že děti zatím neplánujete nebo už je máte naopak velké. I tak se můžete symbolicky spojit s celou svou mateřskou linií až do doby paleolitu a udělat si rituál s kouskem hlíny.

Vyrobte si svou vlastní malinkou těhotnou venuši, podobnou té, kterou při sobě nosila vaše pravěká prababička. A myslete přitom třeba na to, jaké nádherné zážitky a zkušenosti na vás čekají.

* Moje zdroje: Magia naturalis (Josef Wolf) a archeologický pořad v rádiu France Inter, který se mi ještě nepodařilo zpětně dohledat.

Jsem zahradní inženýrka snící o vlastním jedlém lese. Inspiruji milovníky divokých zahrad a divokých dětí , jak proniknout do kouzelného světa rostlin a být v souladu s přírodou. Více informací o mně najdete zde >>
Komentáře