O živých bonbónech + 4 nápady pro malé kuchaře

Povídání o čtyřech kráskách z čeledi bobovitých a jejich jedlých květech.

Taky jste jako děti trhali jetel a plamenky a pili sladký nektar? Sladkých květů je hodně, jen je třeba vybírat mladá, čerstvě rozkvetlá květenství a ulovit je dřív než včely.

Zmarlika jidášova

Měla jsem období, kdy jsem považovala okrasné rostliny za něco zbytečného, co akorát zabírá místo jiným krásným a zároveň i jinak užitečným druhům. Toto období naštěstí netrvalo moc dlouho. I krása sama o sobě je hodnotou. A navíc opravdu málokterá rostlina je jen a pouze okrasná.

Jednou z dřevin, které jsem měla původně zařazené ve škatulce ornamentálních druhů, byla zmarlika jidášova (Cercis siliquastrum). Zároveň mě ale úplně očarovala, už když jsem ji poprvé viděla kvést u Lednického zámku.

O několik let později, v dubnové Barceloně, jsem se ohromeně procházela růžovými zmarlikovými hájky. A poprvé v životě jsem tam taky viděla živého dudka.

Na zmarlice se prý oběsil Jidáš. Je to nádherný malý strom z čeledi bobovitých, původem ze Středozemí. Rozkvétá ještě před olistěním a květy vyrůstají přímo z kmínků, jako například u kakaovníku (tzv. kauliflorie neboli kmenokvětost). Větve jsou obalené hustými trsy sytě růžových nebo bílých květů.

Zmarlikový salát

Tyto květy jsou velmi sladké, plné nektaru. Takže se hodí ke sladkým jídlům, ale výborné jsou i se zeleninou. Například přimíchané do zeleninového salátu. My jsme je přisypali ke směsi listových salátů, hořčici a ředkvičkám.

Wisterie

Wisterie je liána, která k nám přišla z Japonska (W. floribunda, pravotočivá) a z Číny (W. chinensis, levotočivá, větší květenství). V asijské mytologii vystupuje jako múza bohů-básníků.

V Evropě dělá parádu v mnoha zahradách a parcích. Kromě toho je medonosná a jako všechny bobovité, je výborným fixátorem vzdušného dusíku.

Může dosáhnout úctyhodných rozměrů. Zkuste si vyhledat l’Hôtel Ragueneau à Bordeaux, u vchodu téhle budovy byla vysazena v roce 1863 Wisteria, jejíž kmen má dnes průměr 85 cm.

V Japonsku květy blanšírují a jí se sójovou omáčkou nebo se balí s další zeleninou do rýžového papíru.

Okurkové jednohubky s Wisterií

Nakrájejte salátovou okurku na silnější plátky a na každý z nich dejte třeba kousek sýra nebo rajčete a ozdobte fialovým kvítkem.

Pozor! Syrové květy se nedoporučuje konzumovat ve velkém množství. Jako bonbóny. Všechny ostatní části – lusky, semena, kořeny, větvičky – jsou toxické.

Trnovník akát

Semena trnovníku (Robinia pseudoacacia) přivezl ze Severní Ameriky John Tradescant. V roce 1601 je vysel Jean Robin, zahradník francouzského krále Jindřicha IV. a semenáčky vysadil v centru Paříže.

Ti se stali rodiči početných evropských akátových monokultur. Jeden z těchto stromů stále roste na Square Viviani, nedaleko katedrály Nôtre-Dame de Paris. Je to nejstarší datovaný strom v Paříži.

Ještě v šedesátých letech 20. století byl akát hojně vysazován jako medonosná rostlina a jako vitální strom zlepšující zuboženou půdu a vzdorující náročným podmínkám. Než se zjistilo, že se chová velmi invazivně a skoro nic kromě dalších akátů, bezu, ostružin a kopřiv kolem něj neroste.

Na zahradu bych si ho asi nevysadila, ale když už tu všude okolo je, proč toho nevyužít. Akátový med je velmi ceněn, protože obsahuje hodně fruktózy a díky tomu necukernatí. Akátové dřevo se kvalitou blíží dubovému. Listy mají insekticidní účinky.

Květy akátu intenzivně voní a jsou plné cukru. Připravuje se z nich sirup nebo želé. Čerstvými květy se zdobí dorty a saláty.

Akátové lívance

Recept je stejný jako na bezové kosmatice. Smíchá se pohanková mouka, vejce, mléko a špetka soli. Všeho přiměřeně, tak, aby vzniklo hustší palačinkové těsto. Pokud se část mouky nahradí škrobem, těsto bude lehčí a květy se tolik „neutopí“.

Květy vmíchejte opatrně do těsta nebo do něj namáčejte celé hrozny květů i se stopkou a usmažte na trošce kokosového oleje z obou stran jako lívance (smažení delegujte na větší kuchaře). Hlavní stopku je třeba odstřihnout nebo vyplivnout. Je tvrdá, nedobrá. A stejně jako u Wisterie platí, že celá rostlina je toxická, kromě květů.

Pozor ! Ne všechny květy z čeledi bobovitých jsou jedlé. Štědřenec odvislý, tzv. pravý zlatý déšť, je trochu podobný akátu, ale má žluté květy. Je celý silně jedovatý, včetně květů, ve větším množství až smrtelně.

Jetel luční

Jetel zná každé malé dítě. Je to skvělé zelené hnojení, vazač dusíku, zdroj potravy pro opylovače i další nejrůznější zvířata.

Celá rostlina je jedlá i pro člověka a nejednou pomohla lidem přežít těžké časy. Mladé jarní listy se hodí do salátů a smoothie. Čaj z květů si vaří ženy na úpravu hormonálních výkyvů při přechodu. Ze sušených květů se pekl chleba v době hladomoru v Irsku.

Keltskými druidy byl jetel uctíván jako posvátná rostlina. Pro křesťany je trojlístek symbolem svaté trojice.

Jetelové sladké jednohubky

Jetelové kvítky pěkně ozdobí a osladí ovocnou svačinku. Nejjednodušší je nakrájet na kolečka třeba banán nebo jiné ovoce a posypat je květy bez zelené části (kalichy jsou tuhé).

Hrách setý

A nakonec ještě jeden bratr z rodiny bobovitých. Nejsou to květy, ale sladké zelené hrášky jsou teď nejoblíbenější bonbóny našeho Sébastiena.

Slovo bonbon vynalezly děti na dvoře Ludvíka XIV., když ochutnávaly kuchařovy nové výtvory, nejspíš ořechy a sušené ovoce v čokoládě. Moc jim to chutnalo a opakovaly bon bon, což znamená dobré dobré :).