Minilekce etikety

Je to tady! Březen, měsíc rozsévání. Alespoň pro mě, protože nejvíce rostlin vysévám právě v tuto dobu.

Na jaře mám všude kolem sebe květináče a truhlíčky s předpěstovanou sadbou. Část je pro rodinu, část na výměnu nebo na dárky a je třeba nepoplést všechny ty odrůdy. Ráda vysévám víc druhů dohromady na jeden záhon (polykultury) nebo tvořím mozaiku malinkých monokultur.

Taky jsem tak trochu bordelář. Někdy vůbec nevím, kde už je něco vyseto a kde je ještě volno.  Je důležité mít ze začátku alespoň orientačně vše označeno. Často objevím nějakou úžasnou rostlinu v trávníku a je třeba ji chránit před posekáním.

Na označení sadby doma jsou praktické lékařské lopatky na vyšetřování krku. Dají se koupit ve zdravotnických potřebách za pár korun. Případně dřívka na zmrzlinu. Dříve jsem je používala, než jsem přišla na mnohem lepší řešení. Nemusíme kupovat nic. Pro sadbu i přímé výsevy si můžeme vyrobit jmenovky sami. Za pár minut. Představuji vám mé ořezané klacky:

Rovné větve z prořezávek ovocných dřevin (takzvané vlky), vrbové pruty a suché větve různých listnatých stromů nařežu na kousky dlouhé asi 25 cm.

Na jedné straně je sestřihnu šikmo, aby se dobře zapichovaly do země. Z druhé strany nechám rovný řez. Tuto stranu pak seříznu podélně nožem tak, aby se na ni dalo pohodlně psát. Je třeba říznout trochu do dřeva, nejen sloupnout kůru. Pokud je větvička dost tlustá, seříznu ji ze dvou stran. Živé proutky je lepší nechat pár dní oschnout. Na vlhké dřevo se špatně píše a některé druhy rády koření. Pokud byly větve už suché, dají se použít okamžitě.

Píšu na ně obyčejnou tužkou a jsem s nimi velmi spokojená. Jediná nevýhoda je, že dítě staré rok a půl je s potěšením vytahuje a zase zapichuje někde úplně jinde.

Hra na větvičky

Pokud máte k dispozici více druhů dřevin, všimněte si, jak je každá jiná a jedinečná. Každá má jinou barvu borky, jinak silnou kůru a i barva dřeva se liší. Některá lepí nebo pouští mléko, některá je dutá. Do jedné se řeže nožem jako do másla, zatímco druhá je tvrdá skoro jako kámen.

A každá jinak zní, když tukají o sebe. Krasný zvuk vydává například vrba nebo nahý ostružiník. Odložte si pár dřívek stranou a udělejte z nich hudební nástroje pro sebe a pro děti. Na zahradě nemusí zpívat jen ptáci.

Na obrázku jsou klacíky, co dala zahrada. Zleva: vrba, dvě různé odrůdy jabloně, javor, bříza a moruše.

 

Jsem zahradní inženýrka, která je nejšťastnější v lese. Ráda tvořím sama i s dětmi kompostovatelné hračky, primitivní hudební nástroje, výtvarné potřeby a další nezbytnosti. Inspiruji milovníky divokých zahrad a divokých dětí , jak proniknout do kouzelného světa rostlin a být v souladu s přírodou. Více informací o mně najdete zde >>
Komentáře