Zahradní pletení

Moje maminka mi upletla spoustu krásných svetrů. Já sama jsem nikdy nedokázala doplést ani obyčejný pruhovaný šál. Navzdory tomu, že mám vlnu moc ráda. Jako malá jsem raději pletla věnce. A v poslední době mě moc baví také pletení z proutí. Je to mnohem rychlejší než uplést svetr, na který nemám (zatím) trpělivost.

Aby bylo jasno, neovládám košíkářské umění. Tak trochu pletu páté přes deváté. Ale moje veledíla plní skvěle svou funkci, tak se jim pokusím udělat malou reklamu.

Troška historie

U potoka pod vinicí, nedaleko domu, ze kterého pochází můj milý, roste několik hlavatých vrb. Zasadil je Pierrův dědeček. Vrbové proutí bylo v minulosti důležitým materiálem pro každého vinohradníka. Podélně nařezanými proutky se réva vyvazovala k oporám (také se používala sítina, kterou se váže i nyní). V zimě se pletly typické košíky, do kterých se sklízely hrozny.

Sklizeň, stejně jako další práce na strmých vinicích probíhá stále ručně. Jen košíky byly nahrazeny plastovými kbelíky. Ale dodnes při vinobraní lidé křičí, když potřebují vysypat plný kbelík hroznů: „Panier !“ (francouzsky košík).

O vrbové proutí už neměl nikdo zájem, tak jsem se ho ujala a před třemi lety poprvé pletla jednoduché opěrné koše pro pnoucí rostliny. Francouzi jim říkají tontines, podle velikých košů z Réunion. Od té doby je pletení těchto proutěných panáků mou každoroční předjarní tradicí.

Většinou po nich nechávám plazit cukrový hrách a vyvazuji na ně divoká rajčata. Ale rády je mají všechny popínavé rostliny, např. povíjnice, fazol šarlatový, plamének nebo třeba černooká Zuzana.

Proč je to skvělý nápad?

  • Jejich realizace je opravdu jednoduchá.
  • Radost z hotového výrobku je veliká a v zahradě nadělají spoustu parády.
  • Případné nedokonalosti vůbec nevadí, i tak vypadají úžasně, navíc zarostou rostlinami.
  • Vertikální prvek dodá nový rozměr nudnějším místům, kde není moc stromů a keřů.
  • Dětem se lépe hraje na schovku.
  • Koše porostlé rostlinami mohou sloužit také jako zástěna před nežádoucími pohledy z ulice.
  • Pěstování rostlin na oporách je skvělý způsob, jak efektivně využít místo i na maličkých zahrádkách, terasách nebo balkonech.
  • Takovéhle pletení je navíc zajímavé i proto, že pracujete s živým materiálem, který může zakořenit a dál žít vlastním životem.
Vrbové proutky lze řezat po celou dobu vegetačního klidu. Tedy od prosince až do března, než začnou rašit. Živé pruty lehce koření. Pokud si chcete být stoprocentně jistí, že pruty neobrazí, je třeba je nechat 3 měsíce schnout. A před pletením celé namočit na 7-10 dní, aby opět získaly svou pružnost a nelámaly se. Nebo z nich oloupat kůru. Oloupané pruty, pokud je skladujeme delší dobu, stačí namočit jen na 1-2 hodiny.

Tohle všechno je docela náročné na prostor i čas. Já osobně vrbu ořezávám v průběhu února, výhony nechám na trávě, na dešti. Když okolnosti dovolí, pletu co nejdřív. Upletené koše vyjmu z květináčů a opřené o zeď čekají, než je zasadím na konečné stanoviště. Občas některý prut zakoření, ale první rok nijak zběsile neroste, takže to nevadí. Další rok ho trochu koriguju a po odstranění panáka mám mladou vrbu. Kdyby mi opravdu vadila, přesadit nebo vykopat se dá vždycky.

Materiál

Jediné, bez čeho se neobejdete, jsou zahradnické nůžky a hromada dlouhých prutů z vrby nebo jiné dřeviny. Hodit se může i nůž, případně šídlo (já používám v nouzi šroubovák).

V košíkářství je oblíbená vrba křehká (Salix fragilis) nebo v Beskydech hojná vrba nachová (Salix purpurea). Tvoří tenké, pružné a dlouhé výhony. Já mám jiný druh, myslím, že se jedná o nějakou variantu vrby košíkářské (Salix viminalis). Výhony mají svítivě žlutou barvu, konce se zbarvují do oranžova, po uschnutí zhnědnou. Na bázi jsou hodně silné a postupně se zužují. Na košík to není ideální,  ale na opory pro rostliny ano.

Pokud nemáte k dispozici vrbové proutí, nevadí. Kromě mnoha druhů vrb můžeme použít k pletení i další kulturní i divoce rostoucí dřeviny a jejich kombinace. Mají různě zbarvenou kůru a výrobky z nich jsou moc krásné. Na oplétání jsou vhodné atraktivně zbarvené svídy, plamének plotní, břečťan, brslen, bříza, ptačí zob. Na kostru lze použít i méně pružné rostliny, jako bambus, líska, vlky ovocných stromů atd.

Postup

Na upletení jednoho proutěného panáka či panny potřebujete několik dlouhých prutů na kostru. Můžou být i silnější a tedy méně pružné, ale zato pevné. Většinou jich je potřeba 8 až 14 (vždy sudý počet). Záleží na tvaru a průměru budoucího výrobku a také na druhu vrby. Výhony na bázi seřízněte do špičky a napíchejte je do květináče s hlínou po jeho obvodu. Nebo rovnou do země do tvaru kruhu a dostatečně hluboko, aby pevně držely.

Na opletení této kostry pak vybírejte tenčí pružnější větvičky. Vytvoříte z nich prstence, které koš zpevní a ozdobí. Začněte od země, dvěma výhony najednou, jejich koncovou stranou (tou tenčí, od vrcholového pupenu). Pleťte kolem dokola a když je téměř celý proutek vpletený, vložte pod něj nový.

Navazujte stejnou stranou, jakou jste skončili. To znamená, že první dva pruty jste začali plést od tenkého horního konce a vpletli až po tlustší bázi. Druhou dvojici tedy začněte vplétat naopak – od tlustého konce. Až budete mít upletených pár centimetrů, sklepejte je opatrně k sobě, například tenkým polínkem nebo kladívkem.

Pokračujte podle libosti, fantazii se meze nekladou.

Na konci můžete hlavní pruty svázat. Velmi dekorativní a zároveň velmi pevný je tzv. Japonský uzel.

Hotový panáček by měl držet hezky pohromadě a lze ho bez obav vyjmout a najít mu jiné vhodné místo.

Venku vydrží dva až tři roky. Pokud je na zimu budete schovávat dovnitř, tak déle. Já je neschovávám, když se začnou rozpadat, naštěpkuju je a upletu si zase nové. Tentokrát jsem dva zasadila do rozřezaných vinných sudů, které používám jako květináče. Alenka k nim vysela dva druhy hrachu. Já přidala hrstku brutnákových semen. Sébastien to každý den kontroluje a všichni čekáme, co vyroste.

 

Jsem zahradní inženýrka snící o vlastním jedlém lese. Inspiruji milovníky divokých zahrad a divokých dětí , jak proniknout do kouzelného světa rostlin a být v souladu s přírodou. Více informací o mně najdete zde >>
Komentáře